Nejstarší p.č. tvoří nesouvislé č. písemné památky, tj. slova, slovní spojení, výjimečně věty nebo části souvětí, obsažené v cizojazyčných textech. Tradičně bývají označovány jako ↗bohemika, ↗glosy (viz též ↗Kenaanské glosy) a ↗přípisky. Do pol. 13. stol. jsou jedinečným svědectvím o tehdejší češtině, protože z té doby nemáme doloženy souvislé č. texty. Jejich významným zdrojem jsou soudobé texty lat. Přinášejí je ↗prameny diplomatické povahy, ↗edice diplomatického materiálu, prameny narativní, které v sobě mohou propojovat literární a analistické roviny vyprávění (kroniky), viz ↗raná stará čeština. Některé prameny však svým charakterem stojí na pomezí obou skupin, jako např. soukromá sepsání práva (viz ↗nejstarší právní památky a jejich edice; viz též ↗čeština 14. stol.), n. některé městské knihy (viz ↗edice veřejných knih, ↗smíšené edice). K nejstarším p.č. patří též ↗nekrology.